Aktuality, zajímavosti





Vánoční svatá zpověď 2018


Obrázek ke zprávě

V sobotu 16. prosince bude možnost získat svátost smíření dopoledne od 9 do 12 hodin a odpoledne od 14:30 do 18 hodin. Využijte raději dopoledních hodin, kdy je k dispozici více kněží.

Svátost smíření – Ježíšovo políbení

Představujeme vám další část mystických zážitků Cataliny Rivas, současné bolivijské mystičky. Tentokrát se týkají svátosti smíření. Vzrušujícími obrazy chtěl Pán Bůh podtrhnout závažnost svátosti smíření a ukázat nám celou pravdu o tom, co se děje během každé svaté zpovědi. Připomínáme, že arcibiskup René Fernandez Apaza uznal mystické zážitky Cataliny Rivas za pravé a dovolil, aby její spisy byly publikovány.

V úterý 14. července jsme se odebrali do Cozumelu, kam nás pozvali, abychom zde uspořádali konferenci. Bůh mě požádal, abych jedné dívce předala toto sdělení: Pověz jí, že již dlouho čekám na ten okamžik a že toužím, aby se mi zcela odevzdala. Byla to dívka, která chtěla vykonat generální zpověď u našeho duchovního vůdce. Když jsem jí to sdělila, rozplakala se. Pán Bůh mě tehdy požádal, abych jí pomohla. Rozmlouvaly jsme až do příchodu kněze. Když spolu odcházeli, uviděla jsem náhle, že dívku obklopuje velká skupina osob – deset nebo dvanáct – a chce spolu s ní vejít do místnosti, kde se měla vyzpovídat. V první chvíli mě to zarazilo, ale brzy jsem pochopila, že to, co vidím, je mystický zážitek, a začala jsem se modlit.

Slyšela jsem současně hlas hlasitého rozhovoru, který provázela ohlušující hudba v rytmu bubnů, a také dva sbory. Jeden se skládal z několika osob, které zpívaly fatimské Ave Maria, a druhý recitoval Chvála a čest Bohu Stvořiteli, Synu Vykupiteli a Duchu Svatému… Poklekla jsem a prosila jsem Boha o světlo pro dívku, která se zpovídá. Hned nato jsem uslyšela něčí křik. Podívala jsem se tam, odkud hlas vycházel. Ukázalo se, že je to balkon pokoje, kam dívka odešla se svým zpovědníkem. To, co jsem spatřila, bylo zarážející: ohyzdné postavy, zdeformované stvůry vybíhaly s křikem a vrhaly se dolů z balkonu. V prvním vzrušení jsem přistoupila k oknu, abych si ověřila, co se s nimi stalo, ale dole nikdo nebyl.

Právě vešel ke mně do pokoje onen přítel, který požádal mého duchovního vůdce, aby dívku vyzpovídal. Oba jsme slyšeli výrazně lomoz řetězů a řinčení kovu a zdálo se nám, že se boří stěny i strop. Začali jsme se modlit. Řekla jsem mu, aby se nebál, že takové zvuky provázejí obvykle rozkaceného ďábla, z jehož moci se vysvobozuje lidská duše. Muž se se mnou chvíli modlil a pak musel odejít. Několik minut jsem se modlila sama. Nevím, jak dlouho to trvalo. Náhle mi jakési světlo nařídilo, abych otevřela oči. Viděla jsem, že zmizela stěna, která oddělovala můj pokoj od pokoje, kde se dívka zpovídala.

Dívka tam seděla a zpovídala se, ale nikoliv knězi, ale samotnému Ježíši Kristu, který zaujal místo kněze. Viděla jsem Ježíšovu postavu z boku. Za dívkou u dveří pokoje stála skupina postav. Bylo mezi nimi možno rozeznat řeholní sestru v modrém hábitě a černém závoji. Vedle stál neobvykle vysoký anděl a v pravé ruce držel kopí. Pomyslela jsem si, že to může být archanděl Michael nebo některý z vůdců jeho andělské družiny. V hloubi napravo od Ježíše a zpovídající se dívky jsem poznala Matku Boží Ustavičné pomoci. Měla šaty v barvě perel z materiálu, který připomínal hedvábí, a plášť v barvě karamelu se symboly nejsvětější Panny. Dva vysocí andělé, vyzbrojení kopím podobně jako anděl stojící u dveří, sledovali vše, co se kolem dělo, pozorní a soustředění, jako by vykonávali čestnou stráž u Matky Boží, která stála se sepjatýma rukama a dívala se k nebi. Bylo tam také mnoho menších andělů, kteří vypadali jako průzrační. V jednom okamžiku Ježíš pozvedl ruku, vztáhl ji směrem k dívce tak, že jeho pravice se dotkla její hlavy. Ježíšova dlaň byla plná světla, které dopadalo na dívku jako zlaté paprsky, pokrývaly ji svým jasem a proměňovaly. Viděla jsem, jak každým okamžikem mění své vzezření, jako by z ní někdo snímal masku. … Nejdříve byla zaražená, nyní se stávala ušlechtilou a plnou pokoje.

Ve chvíli, kdy Ježíš uděloval dívce rozhřešení, Matka Boží poklekla a sklonila hlavu a všechny postavy kolem udělaly totéž. Ježíš vstal, přistoupil ke kajícnici a tu jsem mohla spatřit, že na místě, kde seděl, je nyní opět kněz. Pán Ježíš dívku objal a políbil ji na tvář. Potom se otočil, objal kněze a rovněž jej políbil. V tom okamžiku se všechno zaplnilo neobvyklým světlem, které se vznášelo vzhůru, až zmizelo a s ním i celé vidění a já jsem se znovu ocitla ve svém pokoji.

Pán Bůh mě obdaroval tímto neobvyklým mystickým zážitkem a postupně mi pak řekl tato slova: Kdyby lidé věděli, jakou proměnu prožije duše v dobré svaté zpovědi, a byli si vědomi přítomnosti Ducha Svatého, který v nich přebývá silou posvěcující milosti, přijímali by svátost smíření na kolenou. Když dívka vyšla z pokoje, kde se zpovídala, pocítila jsem velkou touhu před ní pokleknout, ale jen jsem ji z celého srdce objala, protože jsem věděla, že ji předtím k sobě přitiskl sám Ježíš. Vyhlížela zcela jinak, zdálo se, že je mladší a šťastná. Vyprávěla jsem všechno svému duchovnímu vůdci, se kterým jsme setrvali dlouho v děkovné modlitbě. V noci mě Bůh požádal, abych se připravila popsat všechno, co jsem viděla, v knížce věnované svátosti milosrdenství.

Citlivý okamžik smíření

Dva dni nato mi Pán Bůh řekl, že budeme pokračovat v naší práci, a náhle jsem se ocitla v kostele proti skupině osob, které čekaly v řadě na svatou zpověď. Mým očím se ukázaly četné „stíny“ jako lidské postavy se zvířecími hlavami. Svazovaly provazem šíje a čela těch, kteří přistupovali ke zpovědi. … Pojednou se jeden ze stínů odloučil a změnil se v postavu ženy velmi provokativního oblečení i chování a procházel kolem muže, který se právě měl zpovídat. Ohyzdné postavy se s velkým uspokojením divoce smály. Zápasil s nimi anděl, který se marně pokoušel je zahnat.

Jiná osoba, která čekala v řadě, byla mladá skromná dívka a v rukou měla modlitební knížku. Byla usebraná a zamyšleně v ní četla. Stíny se k ní přiblížily jen na určitou vzdálenost a nebyly schopny jí ublížit, jako by anděl strážný této dívky byl silnější než ony. Čekala jsem na to,co se bude dít. Když dívka odcházela od zpovědnice, neměla už své původní šaty, ale byla oděna v bílý perlový šat a na
hlavě měla věnec z květů. Odcházela ve společnosti čtyř andělů, kteří šli spolu s ní k oltáři. Před oltářem poklekla, aby se pomodlila, určitě šlo o uložené pokání, a andělé setrvávali u ní. V tom okamžiku vidění skončilo a já jsem se opět ocitla ve svém pokoji.

Pán Bůh mi řekl: Viděla jsi před chvílí dvě osoby přistupující ke svátosti smíření. Muž přistupoval ke zpovědnici nesoustředný a bez náležité přípravy. Zlí duchové v takovém případě působí s větší silou. Naopak mladá dívka se modlila a prosila o pomoc. Proto se k ní démoni nemohli přiblížit a její anděl strážný, kterého vzývala, ji mohl účinně chránit.

Později mi Bůh řekl: Všichni se musíte modlit o dobrou svatou zpověď pro ty, kteří k ní přistupují, protože každá zpověď, ke které člověk přistupuje, může být jeho poslední.
Tehdy jsem pochopila, že všechny ostatní osoby, které se nacházely v kostele, mohly velice pomáhat kajícníkům i zpovědníkům. Divila jsem se tomu, že se mám modlit za zpovědníky, protože jsem před několika dny viděla, že hříchy odpouští Ježíš a nikoliv kněz. Tehdy mi Bůh řekl: Jistě, zpovědníci potřebují modlitbu. Tak jako jiní lidé mohou podlehnout pokušení, poddat se roztržitosti nebo únavě. Pamatuj, že jsou to jen lidé.

V noci mi Pán Bůh řekl, co se děje s knězem, který z vlastní lenosti nebo nedbalosti odmítne kajícníka. Ježíš mi řekl: Jestliže nějaká duše touží se vyzpovídat, každý kněz, kterého požádá, je povinen vyslechnout zpověď věřícího, pokud mu v tom nebrání vyšší překážka. Kněz, který z pohodlnosti nebo z lenosti bez ospravedlňujícího důvodu odmítne kajícníka, bude se z toho odpovídat před Božím soudem.

Kněz obdržel dary, které neobdržela ani moje Matka. Je spojen se mnou a působí ve mně, proto si zaslouží obzvláštní úctu těch, kteří ho přicházejí požádat o svátost pokání. Tato úcta se projevuje ve způsobu, jakým jednají s knězem, a v tom, že přijímají jeho rady a uložené pokání. Proto vás rosím o modlitbu za kněze, aby byli věrní svému povolání a milosti, která jim byla v mé osobě udělena, a vyprošovali lidem odpuštění a milosrdenství.

Závěrečná úvaha

Drahý čtenáři, který jsi četl mé svědectví, položil sis otázku, kdys vykonal naposled dobrou svatou zpověď? Domníváš se, že kdyby tě Bůh nyní povolal k sobě, že bys byl spasen? Angažuješ se pro Boží království, nebo jsi jen svátečním pohodlným křesťanem, který sice chodí v neděli do kostela, ale spíše ze zvyku a z lidských ohledů a nikoliv z pravé horlivosti? Kladeš si někdy otázku, kolika lidským duším jsi dopomohl ke spáse? Jsi si vědom, že svaté přijímání musíš přijímat jen ve stavu posvěcující milosti, nebo patříš mezi ty, kteří se domnívají, že není třeba se zpovídat knězi, ale stačí jen Bohu? Pamatuj, že zatím co čteš tyto řádky, někdo se za tebe modlí, abys ve chvíli smrti mohl čerpat ze svátostí sílu, aby tvůj odchod z tohoto světa byl svátkem pro nebe i zemi, abys neumíral ve strachu, ale v lásce a radosti.

To ti přeji pro milosrdnou lásku Ježíše Krista.

Catalina, 18. července 2003

Převzato z časopisu SVĚTLO 9 / 2005 (9. číslo / XIII ročník 27. února 2005 strana 4-5).



Vložil:Petr Čala
Vloženo:28.11.2018
Zobrazovat do:  15.12.2018    ok